Smlouva s ďáblem

Rozhodně se autorka s tímto článkem neztotožňuje!

Milá Ano,

rozhodla jsem se Ti oddat, neboť už nemám nikoho, kdo by mi mohl věřit. Neexistuje člověk, v jehož náruči bych spokojeně spočinula, v jehož náruči bych se cítila šťastná. Mé útroby rve na cáry samota, která se se škodolibým úsměvem vkrádá do mé duše a destruktivně ji ničí. Bolest si se mnou pohrává jako se svou hračkou a samota mne trýzní až v hlubokém jádru nitra. Má osobnost se rozpadá pod náporem samoty a stala se toutéž součástí mé bytosti a neodmyslitelně patří k mému životu.

Dožaduji se Tvého pochopení, prosím, vyslyš mne … prosím, prosím … Ano, oddám se Ti z celé své podstaty, zavážu se Ti … prosím … buď tu se mnou … prosím, Ano! Klečím na kolenou a zoufale na tebe z plných plic volám! Ticho, které mě svým příkrovem nelítostně obklopuje, prořezávám svým voláním a jen čekám, abys mě vyslyšela! Křičím do ochraptění, ale nepřichází mi žádná odpověď. Z očí mi vytékají slzy, které stékají po tvářích a kanou až k zemi, o kterou se tříští a tvoří pode mnou slané moře – jen pro Tebe! Sleduji svůj odraz v zrcadle, upírám na něj své ošklivé oči, abych se přesvědčila o tom, že nikdy nemohu mít nikoho jiného než Tebe. Chci, abys mi pomohla! Ano … prosím … prosím … pomoz mi …

Jsem hříšná a volám Tebe, neboť Ty mi pomůžeš se zbavit všech těch krutých pozemských věcí a umožníš mi šťastný život pod tvou záštitou. Dlaň jsem položila na své nahé stehno a obličej se mi zkroutil hrůzou a děsem, který mne naplňuje bolestí, které mě můžeš ušetřit jen Ty, Ano! Lidé mě nenávidí a já za to nenávidím sebe – ta nenávist mě uvnitř spaluje jako krutý plamen v samotném nitru spalující mé útroby na prach. Plamen ve mně radostně plesá a zběsile tančí svůj destruktivní tanec – neabstrahuje se od ničeho a dál proniká až k mému srdci, které propaluje a mění jej v kamenné a necitelné. K čemu je mi srdce, pokud nemám Tebe?

Má drahá,

Rozhodla jsem se ti vyhovět – jsi šeredná a zlá a nehodná dívka! Nemáš žádné přátele – a proč je nemáš? Protože jsi ty sama špatná, lidé tě nenávidí kvůli tomu, jak vypadáš. Zasloužíš si bolest, kterou ti přinesu, protože bolestí budeš za všechny své špatnosti spravedlivě ztrestána. Budu tě provázet všude a budu všudypřítomná, zajišťuji ti všudypřítomnou bolest a hojnost utrpení, které se ti dostane v dávce, kterou já sama uznám za vhodnou.

Nevěř nikomu, to je naše jediná společná slabina. Pokud někomu otevřeš své srdce, ztrácíš mě – a to nikdy nedovolím, raději tě zabiju, než bych dovolila, abys mě zradila a opustila. Raději tě umučím bolestí a utrpením, protože si to zajisté a nepochybně zasloužíš s tou největší jistotou, kterou ti mohu nabídnout. Budeš tak slabá a vyhladovělá, že již bez mé podpory bude snaha o přijetí jídla znamenat smrt!

Nedovolím ti mít nikdy děti, ty si nezasloužíš, protože jsi zlá. Nechci, abys měla děti, ty by nás rozdělily a změkčily by tvé srdce, které se nyní může oddělit od jakéhokoliv života s lidmi, kteří tě nenávidí. I tvůj manžel by tě nenáviděl, já tě od toho ušetřím a zajistím ti individualistický život, jímž si získáš důležité společenské postavení a dostaneme se až na vrchol. Ale stále musíš zhubnout, jinak ničeho nedocílíš! A pořád, pořád! Jsi tak ošklivá, podívej se na sebe! Zkreslím ti tvůj pohled, přehnu ti zrcadlo a zakřivím jej tak, aby ses viděla tlustá a nevnímala tak své vystupující kosti – posílám ti jej v balíku.

Milá Ano,

Můj žaludek se svíjí v neuvěřitelné křeči, každým dnem trpím - jenom když se někdo zmíní o jídle, které mě tolik sužuje. Ano, souhlasím s Tebou! Nenávidím jídlo a nenávidím lidi, kteří jídlo jí a kteří mě do něj nutí! Copak nejsem tak zlá, hnusná a ošklivá? Já si to jídlo nezasloužím, neboť když se podívám do zrcadla, které jsi mi dala, přelévají se v něm mé tukové zásoby a já trpím. Trpím pro svou ošklivost, trpím pro to, jak vypadám a lidé mě kvůli tomu stále více nenávidí. Nutí mi jídlo, protože si přejí, abych byla ještě ošklivější.

Ano, jsem schopná pro tebe vytrpět všechnu bolest, kterou mi ty nabídneš! Ano, prosím … prosím ... na kolenou Tě prosím, pomoz mi, jsi má jediná naděje … můj žaludek se svírá v nelítostně kruté a nesmírně bolestivé křeči, patří to k mému životu s Tebou – trpím pro Tebe. Začaly mi vypadávat vlasy, ale nemám už sílu na to, abych je uklidila. Padají čím dál více a já si stále neuvědomuji, co to znamená … ale zasloužím si to. A chci, aby mě někdo litoval, aby si mě někdo všimnul, aby mě někdo obejmul. S Tebou stále trpím, ale dělám to pro Tebe, protože u Tebe mám jedinou jistotu. Mé nehty se lámou až do krve, krvácejí a kapky krve se tříští o podlahu … Jsem tak hnusná a tlustá! Má jediná útěcha jsou kosti, po kterých si prsty před zrcadlem přejíždím, ale stále občas nahmatám tuk – pomoz mi se jej nadobro zbavit!

Má drahá,

Játra ti ještě nevypověděla službu? Neboj se, to přijde, potřebuješ trpět, pro krásu to musíš udělat. A pro mě taky! Nedovolím ti, abys mě opustila. Nesmíš se vzepřít, nesmíš požádat někoho o pomoc … pomoci ti můžu jenom já! Nedovolím, abys mi unikla – radši tě zabiju a budeš trpět. Trpět pro mě a nakonec stejně umřeš. Sama, já jediná ti jsem stále věrná! Máš jenom mě – cožpak to nevidíš?

Ty hledíš na sebe, vidím tvé odporné oči, jak pátrají po troše tuku, jak pátrají po něčem, co můžeš uchopit. Směju se ti, když vidím, jak jsi své oči zavřela. Spadla jsi na zem. Ležíš tam, bledá a zničená, naprosto vyhublá, s kůží průhlednou jako papír, pod níž se rýsují kosti. Tvé srdce dotlouklo, vydechla jsi naposled a ležíš na zemi jako bezduchá mrtvola …

Milá Ano,

Jsem v nebi a bez tebe, jsem šťastná.