Básnička - periodizace dějin výtvarného umění
Pravěk ve skále zevnitř pevné,
kresby a malby na zdi levné,
homo sapiens vyřezává Venuši,
kosti, kůže zvířat mu vůbec nesluší.
Mezopotámie, říše divů,
bohatství zlata a mnoha kovů,
Ur, Uruk, Kiš a Lagaš - státy městské,
vládu přebírají mocnosti světské.
Starověký Egypt a pyramidy v něm,
chybí jen mocný senát a drahý sněm,
hieroglyfy na stěnách
a faraoni na měnách.
Dórský, iónský a ozdobný korintský sloup,
do vědění se pronikalo stále hloub,
demokracii Athény ukázaly nám,
Sparta v bitvách křičela: "Vítězství jen já mám!"
Západořímská říše zaniká,
chlad do lidských srdcí jen proniká,
byzantský sloh vzniká uprostřed zmatku,
pomalu lidé zahazují i kladku.
Románský sloh přichází jako hojivá mast,
do popředí se dostává vlast
- a nejen ta, lidé si i boha váží,
protože jen hříšníci se v pekle smaží.
Gotika románský sloh završila,
nevěřící konečně pokořila
- nebo ne? A co Jan Hus -
vyvzpovídal světa kus.
Racionalita, věda,
a tak náboženství váhá,
zda humanismu má věřit
a z erotiky si těžit.
Renesance - rozumu krásný květ,
čím to, že se tak mění ten náš svět?
Manýrismus - zhýčkaných pánů světa ráj,
oběhl už rychle celý italský kraj,
načančal i Leonardovu Poslední večeři páně,
není divné, že na dalším obrazu místo krále sáně.
Citovost je baroko,
církev - zlato naoko,
okázalost snaha, sláva
i racionalita váhá,
kontrast rozpor světa budí,
získává si respekt lidí.
Klasicismus navrátil lid jen k faktům vědy,
do antiky zase zaslal své věrné zvědy,
pravidla umění byla tak vskutku přísná,
na chloupek a na malíček děsivě přesná.
Ve Francii žije jen hlavně rokoko,
vyvrcholilo nám tam totiž baroko,
Ludvíci tam v té době prodlévají,
spirály, výkruty sochám zahýbají.
Romantismus, snaha dramat,
úkolem obrazů je jen mávat,
rozervaná trýzněná duše
na všech obrazech nezní suše.
Šerosvitu Caravaggia rozkvetl nový zlatý květ,
dokončenost a hladkost malby zaplavily svět,
modernismus proti akademismu zbrojí,
akademismus se vskutku bojí,
ale proti modernismu nemá šanci.
Do SSSR vstupuje představa,
že pracovitá dělnická postava,
na bílém plátně se nejlépe leskne,
realismu se idea vzdaluje teskně.
Návrat k mocné malbě,
schyluje se k palbě,
fotografie a stylizace,
realismu mírná degradace.
Historismus navrátil čas,
zmátl a podmanil si nás,
svým odrazem doby minulé,
teskné, šťastné i jen ponuré.
Impresionismus podporuje rozevlátost štětce,
překvapil dokonce i četné malířské světce,
hádá se s kritiky umění,
o případném samém domnění.